Jan Manak, BNP Paribas AM

Další weblog Poradci-sobě.cz

  • Kategorie



  • Autor blogu

    Jan Maňák ING, MBA

    „I po dvaceti letech na trzích se stále učím... kromě číslovky ani po 5 letech nemusím na tomto mottu nic měnit :)”

    Společnost: BNP Paribas Asset Management

    Pracovní pozice: Ředitel obchodu pro ČR, Polsko a Slovensko

    Specializace: Investice

    Region: Praha a Středočeský kraj

    Harcovník finančních trhů. krizi roku 1997 jsem prošel jako dealer na peněžních a derivátových trzích (GiroCredit ČR a Erstebank ČR), následně jsem se 6 let staral o Treasury potřeby velkých českých společností abych se 2 roky staral o nabídku investičních produktů České spořitelny. Od léta 2008 zastřešuji investiční produkty BNP Paribas Asset Management v regionu CEE. Poradci a klienti mé fondy znají pod jmény Parvest, BNP Paribas L1, BNP Paribas Plan a další. Moji přímí klienti jsou privátní bankéři, brokeři, instituce, správci fondů. Nepřímo každý, kdo se někdy zajímal o investice.

    Hnutí žlutých vest a napnuté francouzské finance

    Se zájmem sleduji aktuální situaci ve Francii, která se může zdát ze středu Evropy poněkud nepřehledná.

    Vidím tam celou řadu zajímavých aspektů.

    Hnutí žlutých vest vzniklo živelně jako reakce převážně venkovského obyvatelstva na plán vlády zvýšit spotřební daň z motorové nafty o nějakých 6,5 eurocentů na litr. Francouzská vláda tento krok vysvětlovala motivací obyvatelstva nakupovat automobily s alternativním a ekologickým pohonem, zejména elektromobily.

    Od poloviny listopadu probíhají lokální blokády na silnicích a o sobotách se pravidelně schází odpůrci této daňové úpravy ve velkých městech.

    V podstatě jde o onu pověstnou poslední kapku – nafta už je ve Francii poměrně drahá a zdražení plné nádrže cca o 3,5 eura není žádným zásadním zdražením. Ale opatření se dotkne zejména chudšího venkovského obyvatelstva, které je na individuální automobilovou dopravu odkázané a které má již nyní velké problémy vyjít s výplatou celý měsíc. Elektromobily pro něj nejsou alternativou, protože jsou příliš drahé a celá konstrukce zvýšení daní nepříjemně připomíná slavnou větu Marie Antoinetty (dcery “naší” císařovny Marie Terezie) “Když nemají na chleba, proč nejedí koláče”.

    Hnutí Žlutých vest je velmi čerstvé a syrové, objevila se celá řada jejich požadavků, které jdou mnohem dál, než jen ke zrušení plánovaného zvýšení spotřební daně, kterého mimochodem již dosáhli. Já jsem na Twittru našel 25 požadavků, z nichž velká část je – aspoň na české poměry – mimořádně radikální, posuďte sami:

    • 6 požadavků v ekonomické či pracovní oblasti, včetně zvýšení minimální mzdy, důchodů a dávek o 40%, více státních zaměstnanců, 5 milionů nových státních bytů, rozbití velkých bank a oddělení spekulativního (rozumějte investičního) bankovnictví od drobného a zrušení dluhu s poznámkou, že už byl několikanásobně splacen (!!!).
    • 10 požadavků politických: přímá demokracie, zákaz lobistů, FREXIT a vlastní měnu, zabránění daňovým únikům (prý jen mezi společnostmi indexu CAC40 stát přichází o 80 miliard eur), zastavení všech privatizací, zrušení zbytečných radarů na silnicích, které hnutí považuje jen za alternativní formu placení daní, zečtyřnásobení rozpoštu pro ministerstvo spravedlnosti a časový limit na soudní proces.
    • 5 požadavků v oblasti ekologie: zákaz kurvítek a povinná 10-letá minimální záruční lhůta, zákaz plastových lahví a obalů, oslabení farmaceutických laboratoří v nemocnicích, zákaz GM potravin, pesticidů, monokultur (proboha kde budou pěstovat řepku??)  a reindustrializace Francie (méně dovozů znamená méně znečištění).
    • A poslední 4 požadavky geopolitické: okamžitý výstup z NATO, nechat na pokoji frankofonní Afriku, zabránit migračním tokům (sic!) a dodržování vlastních závazků v zahraniční politice. Snad po vystoupení z EU a z NATO nějaké zbudou.

    Voila, dort pejska a kočičky po francouzsku. Nevím jak vás, ale mně fascinuje ten široký záběr požadavků, myslím, že je z toho patrné,  že to hnutí není jednotné a každá skupina účastníků protestů si do požadavků prosadila nějakou tu svou část. Některé požadavky jsou v protikladu – například zvýšení minimální mzdy asi moc nového průmyslu nepřitáhne. Respekt zahraničně politických závazků a přitom vystoupení z transatlantických vazeb. Mimochodem, umíte si představit stávku v Praze s požadavky v oblasti ekologie? To je nová dimenze sociální odpovědnosti ….

    Čtu v těchto dnech mnoho článků o tom, jak je Francie rozdělena, jak obyvatelé Paříže nebo Grenoblu profitují z globalizace, ale mediánový francouz z tohoto vývoje nic nemá. To připomíná farmáře v tzv. rezavém pásu středozápadu USA, který v roce 2016 zvolil Donalda Trumpa za svého prezidenta nebo britského voliče, který v témže roce volil pro odchod z EU. Ano, i letošní prezidentské volby v ČR, ať nechodíme daleko. To vše v situaci, celková míra zdanění ve Francii patří k nejvyšším na světě (okolo 45%) a přesto dluh země neutěšeně roste a tudíž manévrovací prostor vlády je vemi omezen.

    I přes násilnost protestů jejich požadavky podporují zhruba 3/4 francouzů.

    Emmanuel Macron byl po dlouhé době prvním prezidentem, který si uvědomoval, že zadlužení státu začíná být nebezpečně vysoké a byl zvolen s mandátem prosadit reformy a modernizovat zemi. Jako jeden z prvních kroků zrušil některé daně pro velmi bohaté, aby zpět přitáhl kapitál, ale místo toho vyvolal pocit nespravedlnosti mezi chudší polovinou populace, že všechny náklady reformy mají nést pouze oni. Vlastní nešikovností proti sobě popudil široké vrstvy obyvatel a jeho popularita dokonce poklesla na nejnižší úroveň po prvních 18 měsících mandátu. Aby voliče uklidnil, bude muset některá opatřní zmírnit nebo zcela zrušit. Ve včerejším projevu (10.12.) slíbil zvýšit mzdy a také apeluje na zaměstnavatele, aby se přidali a zvýšili zaměstnancům mzdy.

    Jaká je z toho cesta ven? Netuším. Popravdě nevidím světlo na konci tunelu. Macron je po dlouhé době prvním prezidentem, který se pokusil o nějaké nesmělé reformy, ty ale francouzská veřejnost nepřijímá a požaduje konec úsporných opatření. Zvýšení mezd a důchodů povede k ještě vyššímu zadlužování.  Vyšší výdaje a omezení daní směřuje k vyššímu rozpočtovému schodku a tudíž k akceleraci růstu vládního dluhu směrem k trojciferným hodnotám.

    Jestliže Paříž ještě nedávno poučovala novou vládu v Římě, jak by měli udržet dluh pod kontrolou, nově Francie směřuje také k rychlejšímu tempu růstu dluhů. To si dobře uvědomují finanční trhy, výnosy francouzských dluhopisů se pomalu vzdalují od výnosů německého dluhu, na 10 letech si Francouzi při obsluze dluhu připlatí každý rok skoro půl procenta navíc. Je dobré si uvědomit, že Itálie a Francie jsou hodně zadlužené a proto mají velkou váhu v indexech evropských vládních dluhopisů.

    Ač to před 18 měsíci vypadalo nadějně, prezident Macron ztratil mandát k nezbytným změnám. Chtělo by to nějakého Winstona Churchilla, který Britům otevřeně slíbil pot a krev. Jenže takovým obětem není francouzská veřejnost nakloněna a takový prezident do Elysejského paláce asi hned tak nepřijde.

    PS všechny informace v článku jsem čerpal z veřejných zdrojů, nic z toho není oficiální stanovisko mého zaměstnavatele. Ve Francii mám řadu známých, pracujících mimo finanční průmysl a mnoho let mě fascinuje silně levicové zaměření země i tamní veřejné debaty. Jedna z mých známých, učitelka v důchodu, vdova po vysokém manažerovi v nadnárodní společnosti dnes na Facebooku sdílí statusy, za které by se nemuselo stydět ani předsednictvo KSČM. A které jsou plně v lajně s požadavky Žlutých vest.

    Poslední z nich jako příklad:

    577 poslanců

    343 senátorů

    30 ministrů a zmocněnců vlády.

    Pokud každému snížíme plat o 1000 eur měsíčně, ušetříme 950 000 EUR za měsíc, 11,4 milionu EUR ročně.

    Trochu to připomíná návrh jedné strany v českém parlamentu, že?

     

     

    Komentovat příspěvek

    Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní.