Jan Manak, BNP Paribas AM

Další weblog Poradci-sobě.cz

  • Kategorie



  • Autor blogu

    Jan Maňák

    „I po dvaceti letech na trzích se stále učím... kromě číslovky ani po 5 letech nemusím na tomto mottu nic měnit :)”

    Společnost: BNP Paribas Investment Partners

    Pracovní pozice: Ředitel obchodu pro ČR, Polsko a Slovensko

    Specializace: Investice

    Region: Praha a Středočeský kraj

    Harcovník finančních trhů. krizi roku 1997 jsem prošel jako dealer na peněžních a derivátových trzích (GiroCredit ČR a Erstebank ČR), následně jsem se 6 let staral o Treasury potřeby velkých českých společností abych se 2 roky staral o nabídku investičních produktů České spořitelny. Od léta 2008 zastřešuji investiční produkty BNP Paribas Asset Management v regionu CEE. Poradci a klienti mé fondy znají pod jmény Parvest, BNP Paribas L1, BNP Paribas Plan a další. Moji přímí klienti jsou privátní bankéři, brokeři, instituce, správci fondů. Nepřímo každý, kdo se někdy zajímal o investice.

    Skandál na polských trzích

    Naposledy jsem se tu rozepsal o polské reformě 3. piliře penzijních fondů. Do Polska se ovšem hodí podívat i z jiných důvodů. Já se právě vrátil ze dvoudenní návštěvy a mohu říct, že jména dvou firem zazněla na deseti různých schůzkách. Domnívám se, že i tento element může být pro zvídavého českého poradce mimořádně zajímavý.

    První firma, o které se v Polsku hovoří, se jmenuje GetBack. Tahle firma vydávala dluhopisy s atraktivním výnosem. Vydala jich úcty hodný objem, cca 600 milionů zlotých, nebo také 2,5 miliardy czk.

    https://polandinenglish.info/37942202/indebted-debt-trading-firm-may-getback-onto-the-stock-exchange

    Druhá firma, jejíž jméno otřásá finančními trhy se jmenuje Altus TFI. Je to místní správcovská firma. Donedávna velmi renomovaná. Altus udělal tu chybu, že do svých portfolií nakupoval dluhopisy Get Back. Celkem za 170 milionů PLN. Přes 28% emisí Getback!

    Fondy Altusu jsou zmražené, majetek ve fondech za těchto okolností není snadné ocenit. Vrcholní představitelé Altusu jsou ve vazbě. Navíc významný klient Altusu z Norska vypověděl po této zprávě mandát na správu polského akciového portfolia.

    https://polandinenglish.info/38804587/getback-dominoes-in-unit-trusts-refuse-to-fall

    Ne nadarmo článek hovoří o dominovém efektu, v důsledku dluhopisů GetBack Altus bojuje o přežití.

    To boužel není jediný problém polského trhu.

    Proti českým drobným investorům se ti polští měli dlouho jako v ráji. Některé polské správcovské společnosti vymyslely perpetum mobile. Vsadily na faktor small capů a vyrobily fondy absolutního výnosu, ve kterém nakupovaly akcie menších firem (Small Caps) a celkovou akciovou expozici zajišťovaly prodejem hlavního polského akciového indexu WIG20. Strategie několik let kráásně fungovala. Tyto fondy nakupovaly malé nelikvidní tituly a dokud do fondů trval příliv prostředků, menší akciové tituly letěly nahoru. Letos se vše zlomilo. Jak úspěch fondů pomáhal dostat ocenění malých firem do nebe, odliv prostředků nyní umocňuje jejich pokles. Jeden fond v letech 2015-2017 dělal 11% ročně, ale letos už ztratil 25%.

    Obávám se, že obě kauzy moc velkou důvěru v podílové fondy nevzbudí. Vzpomeňte si, jak dlouho regulovaným fondům ubližovala podobnost s vytunelovanými privatizačními fondy. Neodborník nevidí rizdíl v regulaci, v posílení role depozitáře, atd, vidí jen, že tehdy to byly fondy dnes mu někdo nabízí zase fondy.

     

    Můžeme být rádi, že český akciový trh je tak nelikvidní, že podobná finta nikoho nenapadla. Myslím, že na BCPP není ani dost small capů, ani vhodný zajišťovací instrument na krátký prodej PX 50. Ale třeba se pletu.

     

    Aby toho nebylo málo, na polské konzervativní podílníky se valí ještě jeden problém, o kterém zatím mluví spíš zasvěcenci. Jde o problém s lineárním oceňováním dluhopisů. Znáte to, klienti nemají rádi volatilitu. Hrozně neradi jsou i jeden jediný den ve ztrátě. Představte si, že se tomu dá předejit. Nakoupíte si dluhopis, domluvíte se s regulátorem a pokud si dluhopis necháte až do splatnosti, oceňujete jej každý den za pořizovací cenu a jen přidáte úrokový výnos, který se za den připsal. Fond při pohledu zpětně vytvoří výkonnost tvaru rovné, pozvolna stoupající čáry, klienti Vás milují.

    Skvěle to funguje, když klesají výnosy (úrokové sazby), protože Vaše staré portfolio vydělává více, než za co se dají peníze nově investovat. Jeho hodnota je dokonce vyšší, než co zveřejňujete. Jenže co když se trend úrokových sazeb obrátí? Při růstu úrokových sazeb klesá tržní cena dluhopisu, ale ceně fondu se to nijak neprojeví, vy stále oceňujete portfolio stejnou cenou. Jenomže pokud má velká část vašich klientů rozum, tuší, že ta krásná rovná čára se tyčí vysoko nad skutečnou hodnotou portfolia a začnou prodávat za nereálně vysokou cenu. Pokud prodeje z fondu převýší nákupy, fond musí prodat majetek, nicméně prodává za tržní cenu, nikoliv za tu pěknou čáru. Čára začíná dostávat první trhliny. V téhle situaci budou první prodávající zvýhodněni proti investorům, kteří ve fondu zůstávají a ztráta těch druhých se prohlubuje.

    V lucemburské legislativě není možné oceňovat dluhopisy se splatností přesahující 3 měsíce lineárně. Proto lucemburské fondy málokdy dosáhnou profilu rovné čáry – většina portfolia je každý den přeceněna na reálnou hodnotu a tak je to správně, nikdo není zvýhodněn, ani ten kdo nakupuje, ani ten, kdo prodává. V Polsku jsem slyšel o 2, 3 nebo i 5-letých dluhopisech, které jsou oceňované lineárně. To vytváří obrovský potenciál pro arbitráž těch, kteří vědí.

    Uvidíme, jestli z tohoto mráčku zaprší. V kombinaci s vystresovanými podílníky to může být reálné riziko. Vždyť všechny postiené fondy se profilovaly jako konzervativní!

    Jaké je poučení pro českého investora?

    Problém č. 1: GetBack je prototypem problémů, které tu mohou nastat s některými korporátními dluhopisy. Pamatujte, že diverzifikace je naprosto zásadní. Dluhopisový fond je obvykle mnohem bezpečnější, než dluhopis firmy, o které jste do té doby ani neslyšeli.

    Problém č. 2 asi nemá v ČR přímou paralelu. Čeští správci jsou méně zahledění do ČR; fondy jsou často globální a nevím o produktu s podobně rizikovou konstrukcí, jako jsou polské fondy absolutního výnosu. Je smutná pravda, že se tu většině fondů absolutního výnosu moc nedaří, takže ani nezískaly nebezpečný objem, který by ohrožoval nějakou méně likvidní část trhu.

    Problém č. 3 – nejsem expert na oceňovací pravidla českých fondům, ale myslím, že lineární ocenění u dlouhých dluhopisů nefunguje. Pokud ano, myslím, že u penzijních fondů, zase mají investoři omezené nakládání s prostředky a jejich možnost odejít a nechat problém zústvším je omezený. Ale je to trochu varování pro všechny, kdo prodávají přímé dluhopisy. Jejich výhoda, totiž absence tržního ocenění se může snadno proměnit v nevýhodu.

     

    Komentovat příspěvek

    Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní.