Jan Manak, BNP Paribas AM

Další weblog Poradci-sobě.cz

  • Kategorie



  • Autor blogu

    Jan Maňák

    „I po dvaceti letech na trzích se stále učím... kromě číslovky ani po 5 letech nemusím na tomto mottu nic měnit :)”

    Společnost: BNP Paribas Investment Partners

    Pracovní pozice: Ředitel obchodu pro ČR, Polsko a Slovensko

    Specializace: Investice

    Region: Praha a Středočeský kraj

    Harcovník finančních trhů. krizi roku 1997 jsem prošel jako dealer na peněžních a derivátových trzích (GiroCredit ČR a Erstebank ČR), následně jsem se 6 let staral o Treasury potřeby velkých českých společností abych se 2 roky staral o nabídku investičních produktů České spořitelny. Od léta 2008 zastřešuji investiční produkty BNP Paribas Asset Management v regionu CEE. Poradci a klienti mé fondy znají pod jmény Parvest, BNP Paribas L1, BNP Paribas Plan a další. Moji přímí klienti jsou privátní bankéři, brokeři, instituce, správci fondů. Nepřímo každý, kdo se někdy zajímal o investice.

    Britské QE a deficit britských penzijních fondů

    Nedávno jsem tu glosoval názor El Eliana ohledně podobnosti penzijních systémů a Titaniku. Dne 4. srpna Bank of England, tedy britská centrální banka, obnovila program kvantitativního uvolňování jako prevenci ekonomického zpomalení, které by se mělo dostavit v důsledku nejistoty ohledně výsoupení Spojeného království z Evropské unie. To má okamžitý dopad na penzijní fondy, které fungují v režimu fixních penzí (Defined Benefits).

    Nyní moji kolegové, Richard Barwell a Steven Friedman analyzovali dopady obnoveného programu QE na deficit britských penzijních fondů. celá analýza v angličtině je zde:

    http://docfinder.is.bnpparibas-ip.com/api/files/729DB57F-2890-4FE5-9BFE-36E47844F938

    Britské penzijní fondy, respektive jejich významná část řeší problém, který částečně češí i české transformované penzijní fondy, nicméně rozsah toho problému je zcela jiný. 68% majetku britských penzijních fondů je v režimu “Definied Benefits” – to je z pohledu budoucích českých penzistů ráj, protože při sjednání pojistné smlouvy si zajistili plní, většinou ve formě anuity. Protože při sjednání panovaly na trzích většinou mnohem vyšší úrokové sazby, sjednané penze jsou vysoko nad tím, co dovoluje aktuální výnos nově zainvestovaných prostředků. Jak to tak bývá, výhodný produkt pro jednoho je obvykle velký problém pro druhou stranu, v tomto případě pro penzijní fondy. Je třeba říct, že zhruba čtvrtina všech penzijních aktiv v Evropě je spravována právě ve Velké Británii a přítom dvě třetiny britských penzí jsou v režimu Defined Benefits. A to už je problém obrovského rozsahu.

    Jak jsme mohli sledovat dopady probíhajících programů QE, okamžitá rekace na vyhlášení QE je růst ceny dluhopisů = pokles jejich výnosu, oslabení měny (protože měna ztrácí úrokovou výhodu proti jiným měnám), růst ceny akcií. Britské DB penzijní fondy již před sebou již delší dobu tlačí deficit, tedy rozevírají se nůžky mezi sumou přislíbených penzí a aktivy penzijních fondů. Vyhlášení programu QE ten proces rozevírání nůžek dále akceleroval. Na jednu stranu vzrostla cena aktiv v portfoliích fondů, na druhou stranu očekávaný výnos z držby poklesl.

    To je samozřejmě velmi negativní zpráva pro správce penzijních fondů, pro podílníky je to neutrální zpráva, ale jen tak dlouho, jak dlouho budou tamní DB penzijní schopné plnit své závazky.

    Je to relevnatní pro české penzijní fondy? Českým penzijním fondům nikdo neměří budoucí závazky, budoucí penzisté nemají příslib nějaké pevné penze, není tak snadní měřit deficit penzijního systému jako rozdíl hodnoty aktiv a současné hodnoty budoucích plnění.

    Přesto velká část řeší obdobný rébus, jako jejich kolegové v UK, byť mnoem menších rozměrů. Musí totiž  dodat podílníkům aspoň nulu na roční bázi, což zatím plní. Nicméně plní zejména díky tomu, že dříve nakoupené dluhopisy oceňují postupně, takže zatím mají polštář historicky pořízených aktiv, který jim dodnes pomáhá udržovat výnos v kladných hodnotách. Nová aktiva už mají výnos velmi blízký nule, nebo dokonce pod nulou. České penzijní fondy hrají závod s časem a doufají, že se výnosy zvednou dřív, než stará aktiva v portfoliích zcela “zmaturují” a zmizí.

    Nedávno se v novinách objevila zpráva, že by sektor penzijních fondů chtěl mít stejnou možnost ukládat hotovost přímo do ČNB za +0,05%, tedy podobně jako běžné komerční banky. V tuto chvíli jsou české penzijní fondy ve stejné pozici, jako jiné, například nefinanční instituce, mohou ukládat volné prostředky pouze u komerčních bank a ty jejich vklady penalizují zápornou úrokovou sazbou. To samozřejmě komplikuje plnění kladného výsledku a také snižuje již tak nízký výnos těchto transformovaných penzijních fondů.

    Kvantitativní uvolňování přináší problémy mnoha stranám. Vedle teoretického problému deformovaých cen aktiv a neefektivnost při alokování kapitálu má tento proces naprsoto evidentní dopady (pozitivní či negativní) na různé účastníky finančních trhů. V první polovině roku se skloňovaly obavy o stabilitu evropských bank, pokud by ECB dále snižovala úrokové sazby do záporných hodnot. Naopak ČNB zatím odmítá využití záporných sazeb a jedním z důvodů je právě obava o finanční stabilitu celého finančního systému. Teď si trh začíná všímat dopadů QE na jinou část finančního systému, totiž na penzijní systém.

    Komentovat příspěvek

    Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní.